Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ďalší old school deathmetaloví bojovníci, ktorých si predstavíme, sú JUNGLE ROT z Wisconsinu a sú o rok mladší od SIX FEET UNDER. Napriek tomu za ten čas stihli dodať sedem dlhohrajúcich albumov. Sú teda na hranici „kritického množstva“, novinka „Terror Regime“, ich už druhý album vydaný u kedysi dosť prísne hardcoreových Victory Records, však SFU pomerne jasne ukazuje, že dá sa aj lepšie, prinajmenšom chytľavejšie a zábavnejšie.
V porovnaní s „Unborn“ je totiž „Terror Regime“ oveľa energickejší a agresívnejší, miesto nejakého cintorínskeho strašenia nezmyselne sa klátiacimi zombie je jeho nálada divoká a bojovná.
Môže za to oveľa lepšie zvolené stredné tempo, ktoré poriadne hrnie a valí sa dopredu, a veľa rýchlych pasáží, ktoré majú poriadny švih. Pestré gitarové linky, ktoré sa vám ľahko usadia v uchu, a priehrštie zaujímavých, do hudby sadnúcich sól, to všetko pôsobí dojmom surového, priamočiareho klasického death metalu, hraného s thrashmetalovou ľahkosťou a hravosťou.
JUNGLE ROT skrátka nepopierajú svoje poslucháčske korene a nie sú zbytočne ortodoxní na úkor príťažlivosti hudby. Paradoxne práve vďaka tomu sa im darí hrať plnokrvnú deathmetalovú klasiku, ktorá by iste stála aj za zhliadnutie naživo.
Plusom je viacdimenzionálny drsný vokál, ktorý ani nejde do vyslovených extrémov, taký Barnes povyše je oveľa väčší zver. Frontman a gitarista Dave Matrise svojím prejavom lieta v mantineloch BOLT THROWER až EXHORDER (aj preto tá občasná príchuť thrash metalu).
Zvyšok zostavy obsahuje zaujímavé mená – basák James Genenz hral okrem iného vo FLESHGRIND, bubeník Jesse Beahler zase v pekelných INSATANITY. Jediným „mužom bez minulosti“ je tu druhý gitarista Geoff Bub.
„Terror Regime“ je vydareným, nadupaným klasickým deathmetalovým albumom, hotovou učebnicou pre tých, ktorí proste nemajú jasno, čo to vlastne ten old school je. Veľkým plusom je, že JUNGLE ROT nie sú žiadnym nostalgickým vzývaním histórie, toto hrajú od svojich začiatkov v časoch, kedy to žiadna „“stará škola“ nebola, naopak presne toto bol hlavný smer kovu smrti.
Samozrejmosťou je vydarený štýlový zvuk a bonusom cover „I Don’t Need Society“ od crossoverových titanov D.R.I.
„Terror Regime“ je vydareným, nadupaným klasickým deathmetalovým albumom, hotovou učebnicou pre tých, ktorí proste nemajú jasno, čo to vlastne ten old school je.
1. Voice Your Disgust
2. Terror Regime
3. Utter Chaos
4. I Am Hatred
5. Blind Devotion
6. Scorn
7. Rage Through The Wasteland
8. Ruthless Omnipotence
9. I Don't Need Society (D.R.I. Cover)
10. Carpet Bombing
11. Pronounced Dead
Diskografie
Terror Regime (2013) Kill On Command (2011) What Horrors Await (2009) War Zone (2006) Fueled By Hate (2004) Dead And Buried (2001) Slaughter The Weak (1997)
DALŠÍ INFORMACE
Vydáno: 2013 Vydavatel: Victory Records Stopáž: 32:33
Produkce: Chris Djuricic Studio: Bell City Recording, Racine
Posedmé a opět neotřelé, napěchované po okraj hudebním dějem, který mě nepřestává překvapovat v hledání neobjevených cest mezi mathrockem a post-náladovkou. Pocta lidem i místům. Hravé, šílené a vtahující svoji neopakovatelnou atmosférou.
Půlhodina emocemi a expresivitou natlakovaného HC papiňáku. Screamo vokál nutně nemusí být pro každého, ale parádně čitelný a průrazný zvuk a značná naléhavost hovoří jasnou řečí. K tomu jeden z coverartů roku. Deska i pro žánrové ignoranty, jako jsem já.
Reinkarnace švédské devadesátkové kapely, která se svého času svezla s proudem melodického death metalu. Staří páprdové se nedávno po dvaceti letech dali znovu dohromady, aby si zahráli už jen pro radost. Možná pro radost, ale zato pěkně zostra.
Polská deska snažící se prodat djent a progresivní metal v jeho instrumentální podobě. Velká spousta hostů, z nichž nejvíce září asi jméno Jeffa Loomise. Výsledek trochu sráží stále stejné postupy, okatě fádní djentové zářezy a poněkud unylé melodie.
Instrumentální projekt frontmana ELDER Nicka DiSalvo je asi přesně takový, jaký bychom od něj čekali. Tedy plný psychedelie a progresivní rockové klasiky, obsahuje ale i plnější stonerrockovou složku. Příjemné album bez překvapení.
Progresivní metalcore, který nese všechna stylová klišé, ale rozhodně mu nechybí švih a tempo. A vlastně je to i pestré, od death razance přes deathcore až po djent a melodické vyhrávky. Výsledek je sice takové načančané nic, ale za poslech stojí.
Irové pokračují ve své vizi neotřele pojatého a math rockem ušpiněného post rocku, jako by se stále snažili vyrovnat debutu, kterým se blýskli již v roce 2009. Opět chybí asi jen špetka, aby to bylo na potlesk.